Za výhledy do Josefovského údolí

Výchozí bod: Habrůvka

Konec výletu: Adamov

Délka výletu: 15 km

Vhodnost: výhradně pro pěší (bez kočárku)

Popis výletu: Josefovské údolí je jedním z nejzajímavějších údolí v rámci Moravského krasu. Území má dokonce přezdívku Moravské Švýcarsko. Určitě stojí za to prozkoumat některé jeskyně, avšak údolí je působivé i z vyhlídek nad ním. Tato cesta nabízí možnost projít si ty nejzajímavější výhledy přibližně za 5 hodin. Počítejte však s tím, že po dešti a také při sněhové nadílce může být úsek od Býčí skály z údolí na Velké skály mokrý a náročnější. Cestu doporučuji výhradně pro pěší a začneme ji na zastávce autobusové linky 157 v Habrůvce. Z Brna se sem dostaneme buď s přestupem ve Křtinách z linky 201 nebo s přestupem v Adamově z vlaku. Linka 157 je linka z Adamova do Vyškova se závlekem přes Habrůvku, takže není problém se do Habrůvky vypravit i z Ostravy či Olomouce. Linka 157 však nejezdí v celé trase vždy, takže doporučuji počítat s tím, že ze Křtin do Habrůvky dojdeme pěšky (navíc neumožňuje přepravit kolo). Cesta se protáhne o 2 km.

Náš výlet za výhledy do Josefovského (nebo také Křtinského) údolí začneme tedy v Habrůvce a vypravíme se po modré turistické značce směrem Adamov. Abychom se však mohli kochat výhledy do Josefovského údolí, půjdeme po lesní cestě Kočárová, u které sice nejsou nějaké památníky, ale výhledy do krajiny na protější skály, kam se vypravíme následně, jsou opravdu působivé. Své dělá i péče lesníků o les, kteří u této cesty záměrně tvoří místa s výhledem. Lesní cesta Kočárová nás dovede do Wiehlova údolí, kde začíná také lesní cesta Padouch. Zde si můžeme odpočinout v altánku a můžeme se podívat na pomník Rudolfa Haši ve svahu. V údolí níže pak objevíme ještě pamětní desku Juila Wiehla.

Do Josefovského údolí dojdeme po silnici a tím se napojíme na žlutou turistickou trasu. Naše putování povede kolem známé Býčí skály, která je však po většinu roku pro veřejnost nepřístupná. Výjimkou jsou červnové víkendy a koncerty.

Následně nás čeká stoupání s převýšením 160 metrů. Pěšinka je poměrně úzká a po dešti to na ní může i klouzat. Vystoupáme k rozcestí s modrou značkou, od kterého je to k vyhlídce Na velkých skalách 700 metrů. K vyhlídce jde dojít i zkratkou od žluté turistické trasy, ale z vlastní zkušenosti tuto zkratku nedoporučuji.

Konečně jsme na vyhlídce Na velkých skalách. Nevede sem žádná turistická značka, ani na hlavní lesní cestě nesoucí název Skatulova neobjevíte žádný ukazatel, který by naznačoval úchvatnou vyhlídku.

Nenechte se na místě zmást prvním výhledem a dojděte až tam, kam vede ještě pěšinka. Teprve z místa, kde pěšinka končí, je výhled na Josefovské údolí dokonalý. Není zde žádná lavička či přístřešek, to však místu neubírá na kouzlu. Pozorovat zde západ slunce určitě stojí za to.

Pokračovat budeme zpět k modré turistické značce podél památníku Jozefa Dekret-Matejovie. Je to však už jiná modrá turistická značka a povede nás dále od rozcestí Jelenec až na rozcestí U sedmi dubů přes Schattovu cestu. I z této cesty se nabízí pěkné výhledy do Josefovského údolí, byť dříve turistické značky vedly turisty až k Ruskému kříži přes tzv. Hviezdoslavův chodník. Ale o tom někdy příště.

Od rozcestí U Sedmi dubů se můžeme rozhodnout, kudy se vydat do Adamova. Příjemnější sestup do Adamova je přes památník umučených lesníků a dále po lesní cestě Dřínová k hlavní železniční stanici. Alternativně můžete jít po červené turistické značce a přes sídliště Horka dojít do centra Adamova.  Tento úsek však rozhodně není vhodný pro kočárky. A tím náš výlet z Habrůvky do Adamova přes vyhlídky do Josefovského údolí končí. Do Křtin se můžeme vrátit opět linkou 157, do Brna nás doveze vlak, respektive nyní autobus náhradní dopravy.

Na závěr ještě zdůrazním, že tento výlet vede částečně Národní přírodní rezervací Býčí skála. Znamená to, že byste neměli opouštět značené cesty (v tomto případě modrou turistickou trasu od rozcestí Jelenec po rozcestí U sedmi dubů a dále také částečně žlutou značku od Býčí skály ve směru na vyhlídku Na velkých skalách). Po Schattově cestě by se tedy nemělo ani jezdit na kole, ačkoliv přibližně polovina cesty nevede chráněným územím a je z pohledu majitele horského kola atraktivní pro svou náročnost.